Nejstarší dodnes dochovaný předchůdce je z roku 1543 a nazývá se clavichord. Princip jeho mechanismu byl poněkud odlišný od dnešních klavíru, ale schodný s dosud používanou niněrou: zvuk vznikal nárazem mosazného jazýčku (tangenty) do struny. Tangenta zároveň zkrátila chvějnou délku struny a rozezvučela ji.
Dalším vývojovým článkem bylo cemballo a to buď jako spinet nebo jako clavicemballo, podle tvaru a velikosti. Šlo o drnkací hudební nástroj. Na počátku 20. století obnovila tradici cemballistka Wanda Landowska a mnozí další skladatelé.
Herbenstreit byl přímý předchůdce dnešního klavíru pojmenovaný po svém tvůrci. Šlo o velký cimbál s kladívky připevněnými přímo na klávesách.
Za datum vynálezu kladívkového klavíru se považuje rok 1698. Do dneška se dochoval až třetí postavený nástroj z roku 1722. Nezávisle na sobě vyšel klavír hned z několika dílen téměř souběžně, za vynálezce se tedy považuje Bartolomeo Cristofori (správce hudebních sbírek ve Florencii), ale také Jean Maurius a Gttlieb Schorter. První pianová mechanika však nebyla příliš spolehlivá a zvuk velmi slabý, vylepšení se podařilo až slavnému tvůrci varhan G.Silbermannovi, který věnoval vylepšení mechaniky celkem 17 let než s ní byl J.S.Bach plně spokojen.
Vývoj klavíru dále směřoval dvěma směry: mechanikou vídeňskou a mechanikou anglickou. Celý další vývoj do dnešní podoby byl ukončen už před rokem 1900.
Žádné komentáře:
Okomentovat